Moderní žena chleba nepeče
Sem tam se mi omylem podaří prolistovat nějaký ženský časopis.
Dozvím se, že moderní žena pracuje ve vedoucí pozici, bravurně řídí auto, je vždy perfektně nalíčená, bezvadně zvládá děti i domácnost (tzn.dokáže zaměstnat paní na úklid a na hlídání), sem tam pořídí dětem nového tatínka a samozřejmě je štíhlá. 
Zavírám časopis se vtíravým pocitem "kde se stala chyba?" a napadá mě, kolik takových moderních žen, které znám, jsou opravdu šťastné...

Protože na metu moderní ženy to mám přeci jen velký kus, mohu se směle pustit do kváskového chleba, aniž bych musela řešit, co na to moje nehty. No řekněte, není to osvobozující!

Na kváskový chleba jsem si dlouho netroufala. Nevěřila jsem, že by se to mohlo povést právě mě. Můj obrovský dík tak patří Kláře a jejím stránkám nejen o domácím chlebu. Kvásek jsem založila podle jejího receptu, varianta 3.

S výrobou kvásku jsem začali ve čtvrtek večer - byla to trochu hurá akce. A tak jsme hned narazili na první problém. Pro kvásek jsme potřebovali 25-30 °C. Jediná místnost, která se za chladného květnového večera blížila této teplotě, byla malá komůrka s plynovým kotlem - měla 24°C. Protože se už netopilo, jediný způsob, jak zvednout v komůrce trochu teplotu, byla výroba teplé vody. Tak jsme se celá rodina povinně vysprchovali, aniž by to ale s teplotou v komůrce nějak pohnulo.
Ráno naštěstí vysvitlo sluníčko. Teploměr i kvásek jsme přesunuli do potenciálně nejvíce nasluněné místnosti - do dětského pokoje, který je na jih a je pod střechou. Dětem jsme vysvětlili, že větrat se nemusí, že teplota 27°C (které se nám tímto opatřením podařilo dosáhnout) je ideální teplota pro pobyt v místnosti.
Děti i kvásek byli hotoví v neděli v 16:00.

A tehdy jsem podcenila situaci podruhé. Pořád ještě jsem nevěřila, že kvásek vykyne v těsto. Proto jsem si dovolila v 16:00 zadělat na chléb. Předpokládala jsem, že tak v osm večer celou kompozici pro totání neúspěch vyhodím.Kdo chléb peče, se mi už teď směje, až se za břicho popadá. Ano, vše se navýsost dařilo, chleby jsme upekli (byly nádherné!) a spát jsme šli v půl druhé ráno. Manžel byl solidární a zůstal vzhůru se mnou. Asi se bál, abych neusnula a nevyhořeli jsme :-).

Fotky z prvního pečení bohužel nemám, tak alespoň ty z dnešního dne:
Tentokrát jsem zaděla večer a nechala těsto do rána pracovat:

Vybublalo nádherně. Jen doteď jsem si myslela, že použitá mísa je hodně veliká. Ale kdepak:

Chlebové těsto po vykynutí:

Nemám ošatky. Používám zatím proutěné košíky, které vyložím utěrkou a posypu trochou mouky. Vyklápět to jde parádně:

Vykynutý chléb těsně před tím, než se dá do trouby:

A po upečení:

Dnes upečené dva chleby jsou z cca 2,5 kg mouky.  

Všechny nadšence, kteří by si chtěli zkusit upéci kváskový chléb, vřele odkazuji na stránky s recepturou:
http://conovehonakopci.cz

Sama si dovolím uvést své postřehy:

• kvásek se vytvořil, i když jsme přesně nedodrželi v začátku požadovanou teplotu
• přísady pro chléb nijak nevážím, dávám podle oka, až je těsto dle mne akorát, přesto je výsledek velmi dobrý
• protože nemám pícku, jsem vděčná za program kynutí na mé elektrické troubě ... 35°C
• dnes jsem zkusila zpracovat těsto ručně a nebylo to tak náročné, jak jsem si původně myslela. Naopak jsem při dávkování mouky od oka měla lepší přehled o hustotě těsta (narozdíl od hnětení na kuchyňském robotu)
• chléb vydrží čerstvý daleko déle než kupovaný. I čtvrtý den po upečení je stále chuťově stejný i stejně měkký (delší dobu nevím, to už je snězený). Samozřejmě neplesniví, jako kupované
• když to zvládnu já, zvládnete to také ... a ještě líp 

O chlebu bych mohl napsat spoustu superlativ. Úplně nejúžasnější je ale pocit, kdy z obyčejné mouky, vody a trocha soli s kmínem postupně vznikne taková nádhera, jako je voňavý chléb. Když těsto kyne a pracuje, je to jako zázrak.

Jsem vděčná za to, že nejsem tak docela moderní žena. Nikdy bych totiž nezažila ten krásný pocit, když slyším prosbu: Mami a neukrojila bys mi ten báječný chleba?